Yaki-da

Můj příběh.....

Psalo se léto roku 2007 a já opět sedím u internetu. Připadá mi někdy, že se od obrazovky a klávesnice neodlepím. FIFe /celosvětová kočkařská organizace/ má dva velké svátky – World Winner – neboli soutěž o světového vítěze, která je v říjnu a Scandinavien Winner – která je v létě. Tehdy se vítězkou stala malá bílá kočička z chovatelské stanice Zygot´s. Podívám se na stránky a vidím, že mají ještě volná koťátka. Yakidka byla volná a měla neskutečně krásné modré oči. Do těch jsem se zamilovala.
Rozhodování bylo rychlé - Yakidku koupím! Jenže, jak tohle říct manželovi?
Byla jsem nucena použít malou lež. Řekla jsem, že jsem již zaplatila zálohu, která mi v případě odřeknutí propadne. OK. Souhlasil. A až tehdy jsem poslala celou částku /za Yakidku i dopravu/ Annice.
Yakidka k nám doletěla, dokonce s mezipřistáním v Kodani. 21.7.2007 jsme jí čekali na letišti v Praze – Ruzyni. Opravdu jsem se jí nemohla dočkat. Hodinu po přistání nám v „cargu“ předali přepravku s malým ustrašeným koťátkem.
Výsadu užívání našeho pokoje dostala hned po příjezdu domů. Nicméně první, co udělala bylo to, že zalezla za skříň a my jí nemohli dostat ven. Obě dvě skříně jsem vyprázdnila, abychom je mohli odtáhnout a Yakidku vysvobodit. Manžel si povzdechl „ach, tak to bude pořád za skříní……?“.
Nakonec z Yakidky vyrostla kočička, která je citově velmi závislá na nás – na lidech. Opravdu moc ráda se mazlí a mého manžela prostě miluje. Nedivím se, oba slaví narozeniny ve stejný den.

Těším se na krásná koťátka, protože až v roce 2010 jsme našli toho správného kocourka pro ní. Věřím, že bude mít krásná a mazlivá koťátka.